ROZCHOV ČMELÁKŮ
Osvědčení o chovu čmeláků v labortorních podmínkách nám bylo uděleno odborem životního prostředí Kraje Vysočina v roce 2019. Při chovu čmeláků spolupracujeme s hydroponickou farmou v Kožichovicích, kde se čmeláci používají k opylování rajčat a jahod. 

V rámci chovu pro pokusné účely rozchováváme vývojová stádia tzv. českého - čmeláka zemního - Bombus terrestris terrestris. Rovněž máme usazeno řadu čmelínů s každoročně samovolně usazenými matkami. Tyto symbioticky preferují blízkost našich včelnic, neboť je zde dostatek tzv. odpadního pylu, který čmeláčím matkám zejména v počátcích hnízdění, usnadňuje tvorbu mladé kolonie. Matka čmeláka vytváří hnízda v počtu 200 - 400 jedinců (v laboratoři menší). Čmeláčí dělnice schromažďují pyl a nektar v kalíšcích hnízda a to i za obtížných klimatických podmínek, kdy včela medonosná nemůže létat což je preferováno v sadařství i hydroponických sklenících. Hnízdo nepřezimovává jako je tomu u včel.  Po dosažení určitého stáří začíná matka klást pohlavní jedince - nové matky a trubce. Tyto po dosažení pohlavní zralosti opouštějí úl a páří se. Oplodněná matka se po načerpání dostatečné zásoby energie  v hnízdě osamostatní a hledá v okolí starého čmelínu místo, kde přezimuje do jara. Právě na jaře v době květu jívy můžeme vidět tyto matky hledající v myších dírách či právě předpřipravených čmelínech nové hnízdo pro nové kolonie, což zabezpečuje životní cyklus Přírody. V letech s vysokou mortalitou včelstev o jejíž přičině se v odborných kruzích spekuluje (virová onemocnění, znečištění skrze intenzivní zemědělství, těžké kovy z dešťě atd.), dochází k plošným úhynům zazimovaných čmeláčích samic, ale i sršních a vosích matek.  Jde o tiché úhyny, která laická a často i odborná veřejnost vůbec neregistruje o to větší hodnotu má každá matka, která prošla úspěšnou diapauzou.

Vzhledem k vysoké obtížnosti zvládnutí laboratorního chovu, je populace českého čmeláka pod velkým tlakem importovaných, lépe laboratorně zvládnutelných, druhů čmeláků. Trubci těchto nepůvodních jedinců jsou vitálnější než čeští čmeláci zemní. Jejich diapauza, tj. délka období po kterou zimují v jakési formě zimního spánku, je vzhledem k domovině těchto původně středomořských hybridů kratší. Rovněž hnízda těchto hybridů jsou početnější. Tyto a další vlivy mohou díky křížení uniklých populací způsobit vyhynutí čmeláků rodu Bomubus terestris terestris na našem území.  

Pokud chcete pomoci  vaší zahradě či přírodě koupí čmelínů. Prověřte si zdroj čmelstva, aby jste neškodili naší krajině. Nepořizujte cizího čmeláka např. dovozem z Polska, ale  české čmeláky, třeba od Výzkumného ústavu pícninářského v Troubsku.  Při odchytu čmeláčí matky z přírody a při jejím věznění, které často vede k úhynu matky, se vystavujete možnosti trestního postihu ze strany orgánů pro ochranu životního prostředí. Je třeba si uvědomit, že v průměru pouze každá sedmá usazená matka, se rozhodne ve vašem čmelínu usadit. Bez těsnícího úlu s klapkou na vchodu je toto hnízdo většinou zničeno zavíječem voskovým aniž by došlo k žádoucí reprodukci viz. naše laboratorní foto.